nebo zanechte vzkaz v diskuzi.Hledám spolupracovníky pro tvorbu projektu na adrese Azerbajdzan.org - pište na e-mail nebo zanechte vzkaz v diskuzi.
Ázerbájdžán, oficiální název Ázerbájdžánská republika (ázerbájdžánsky Azərbaycan Respublikası, anglicky the Republic of Azerbaijan) je největší a nejvíce zalidněná země v oblasti Kavkazu.
Je situován v jihozápadní Asii a malou částí svého území zasahuje i do Evropy. Na východě je ohraničen Kaspickým mořem, na severu sousedí s ruskou republikou Dagestán (284 km), na severozápadě s Gruzií (322 km), na západě s Arménií (787 km) a na jihu s Íránem (611 km). Ázerbájdžánská exkláva Nachičevan navíc sdílí 9 km hranice s Tureckem. Nemá přístup k otevřenému moři, pouze ke Kaspickému moři.
Náhorní Karabach spolu se sedmi oblastmi na jihozápadě Ázerbájdžánu je ovládán Arménií od konce Náhorno-Karabašské války v roce 1994. Následkem této války ztratil Ázerbájdžán kontrolu nad 16% svého území a podporu 578 545 přemístěných osob a 8 606 uprchlíků. Ze čtyř zasedání Rady bezpečnosti OSN vzešla usnesení (822, 853, 874, a 884) žádající stažení vojsk z okupovaných oblastí Ázerbájdžánu.
28. května 1918 byla poprvé vyhlášena nezávislost Ázerbájdžánské republiky, 23. srpna 1991 byl přijat zákon o svrchovanosti republiky a 30. srpna 1991 byla znovu vyhlášena její samostatnost.
V 9. až 6. století př. n. l. se zde nacházela říše Urartu, v první polovině prvního tisíciletí př. n. l. říše Mana. Oba státy byly v průběhu 7. až 6. století př. n. l. podmaněny Médskou říší, kterou později včetně jižního Ázerbájdžánu ovládla perská dynastie Achaimenovců a říše Atropene.
Na severu území od 1. století př. n. l. do 10. století n. l. existoval státní útvar pod názvem Kavkazská Albánie. O ázerbájdžánské území usilovali Řekové (Řecko), Římané i Peršané.
Ve 4. století se zde rozšířilo křesťanství a stalo se státním náboženstvím, ale v 7. století území dobyli Arabové a následovala násilná islamizace.
V průběhu 9. století až 16. století vznikala řada drobných knížectví, od 11. století do 14. století byla země zasažena vpády seldžuckých Turků a Mongolů. Vláda perské dynastie Safíovců v 16. století znamenala období rozkvětu, protože byla země zapojena do obchodních vztahů Perské říše.
Na počátku 17. století byl Ázerbájdžán podmaněn Osmanskou říší.
V 18. století do vývoje oblasti zasáhlo Rusko, které se pokusilo obsadit pobřeží Kaspického moře s významným městem Baku.
Roku 1828 byla k Rusku připojena i severní část Ázerbájdžánu, zatímco jeho jižní část (nazývaný Íránský Ázerbájdžán) zůstala po rusko-perské válce součástí Íránu.
Rozvoj těžby ropy vedl k tomu, že od roku 1875 se v Baku (ropné centrum světového významu) rozvíjel kapitalistický výrobní systém rychleji než na ostatním území s agrárním hospodářstvím. V tomto období došlo ke vzniku ázerbájdžánského národního hnutí reagujícího na hospodářský a náboženský útlak.
Na počátku 20. století se vyostřily spory s Arménií, které roku 1905 vyvrcholily ozbrojenými srážkami, docházelo k rolnickým povstáním i k ozbrojenému boji proti ruské nadvládě.
Roku 1911 byla založena Muslimská demokratická strana Musavat, která se roku 1917 přejmenovala na Turkotatarskou demokratickou stranu federalistů - musavatistů.
Sovětská moc byla v Ázerbájdžánu nastolena 13. listopadu 1917. Vzápětí však byla ustavena společná vláda gruzínských, arménských a ázerbájdžánských národních stran (zakavkazský komisariát), který v březnu 1918 rozpustil zakavkazský sněm (tvořený zakavkazskými delegáty v ruském Ústavodárném shromáždění). Sněm zároveň schválil odtržení Zakavkazska od Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR).
Na konci března 1918 vypuklo v Baku protisovětské povstání, které bolševici potlačili. V dubnu 1918 schválil zakavkazský sněm vznik Zakavkazské demokratické federativní republiky, kterou tvořily Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán.
V důsledku odlišné zahraničně-politické orientace se ale republika rozpadla. Zároveň vznikla v Baku Rada lidových komisařů, tzv. Bakuská komuna, která získala moc v Baku i na části území státu.
Po rozpadu Zakavkazské demokratické federativní republiky 28. května 1918 vyhlásila Muslimská rada nezávislou Ázerbájdžánskou republiku v čele s vládou musavatistů se sídlem v Gjandži.
Po rozpadu bakuské komuny byla v srpnu ustavena tzv. středokaspická diktatura, vláda bez komunistů, na jejíž žádost vstoupila do města britská armáda. V září 1918 se tato vláda stáhla do Íránu a Baku, které obsadila turecká armáda, se stalo sídlem musavatistícké vlády.
Po skončení 1. světové války se do Baku vrátila britská armáda až do srpna 1919.
15. ledna 1919 dohoda uznala nezávislost Ázerbájdžánské republiky, o dva měsíce později vypukl arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach.
V dubnu 1920 obsadila Baku sovětská armáda a byla vyhlášena Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. Musavatisté se ještě pokusili o odpor, ale jejich povstání bylo potlačeno. V červenci 1920 vznikla Nachičevanská sovětská socialistická republika jako součást Ázerbájdžánské SSR.
V květnu 1921 byla přijata nová ústava a v březnu 1922 vznikla Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika (FSSSR), která se v prosinci 1922 podílela na vytvoření Sovětského svazu.
Roku 1923 vznikla Náhorní karabašská autonomní oblast v rámci FSSSR pod správou Ázerbájdžánu. Roku 1924 se konstituovala Nachičevanská autonomní sovětská socialistická republika v rámci FSSSR. V prosinci 1936 byla obnovena Ázerbájdžánská SSR, jejíž vnitropolitický vývoj byl v souladu s vývojem v Sovětském svazu.
Po změnách v Sovětském svazu v polovině 80. let podobně jako v jiných oblastech se objevily v Ázerbájdžánu dlouho neřešené a násilně potlačované problémy. Jedním z nich, který trvá do současnosti a vyžádal si již několik tisíc obětí, je problém Náhorní karabašské oblasti. Jeho podstata spočívá v tom, že oblast je osídlena obyvatelstvem arménského původu, ale je součástí Ázerbájdžánské republiky, a zároveň se jedná o nevyhlášenou válku mezi muslimy (Ázerbájdžánci) a křesťany (Arméni). Konflikt byl komplikován zásahy ze strany Sovětského svazu, vyhlášením výjimečného stavu, pogromy proti obyvatelům opačné národnosti, jejich útěkem, stávkami a demonstracemi v obou republikách. Obě země podepsaly několik dohod o příměří (mj. 19.2. 1992 v Soči), ale místní konflikty pokračovaly i nadále.
V květnu 1990 Nejvyšší sovět (v listopadu přejmenovaný na Nejvyšší medžlis) zvolil prezidentem Ajaza Mutalibova. V září 1990 se v zemi konaly volby za účasti více stran, ve kterých zvítězili komunisté. V únoru došlo ke změně názvu státu na Ázerbájdžánskou republiku.
V březnu 1991 se v referendu 95% hlasujících vyjádřilo pro zachování Sovětského svazu. V prosinci 1991 se v Alma-Atě republika stala zakládajícím členem SNS. Demonstrace a nátlak opozice vedly k odstoupení Ajaza Mutalibova a 3. března 1992 se prezidentské funkce ujal J. Mamedov.
V květnu 1992 se stoupenci Ajaza Mutalibova pokusili převzít moc. A. Elčibej, později zvolený, od června 1993 funkci nevykonával.
V prezidentských volbách 3. října 1993 zvítězil do té doby úřadující prezident Hejdar Alijev. Ve volbách 12. listopadu 1995 se voliči vyslovili pro přijetí nové ústavy a podpořili prezidentskou stranu Nový Ázerbájdžán. Roku 2003 ve věku 80 let v důsledku těžké a dlouhodobé nemoci zemřel Hejdar Alijev - třetí prezident nezávislého Ázerbajdžánu. Epocha velkého státníka, diplomata a politika, jehož působení začalo již za Stalina, skončila.
Na jeho místo nastoupil jeho syn Ilham Alijev, který je dosud ve funkci.
Ázerbájdžánský hrubý domácí produkt (HDP) rostl v prvním čtvrtletí 2007 o neuvěřitelných 41.7% , což je nejvyšší růst HDP na světě. To samozřejmě nemůže být trvalé, v roce 2005 to bylo 26.4% (druhý nejvyšší růst HDP na světě) a v roce 2006 - 36.6% (1. na světě).
Nejdůležitějším odvětvím národního hospodářství je těžba ropy. Ropný průmysl byl v nedávné době privatizován. Důležitá byla stavbaropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan, což je ropovod, který vede 1 768 kilometrů z ropných polí "Azeri-Širag-Gunešli" v Kaspickém moři do Středozemního moře. Ropovod spojuje Baku - hlavní město Ázerbájdžánu, Tbilisi - hlavní město Gruzie a Ceyhan - přístav na jihovýchodním břehu Středozemního moře v Turecku, odtud vznikl jeho název. Je druhým nejdelším ropovodem na světě po ropovodu Družba.
Ázerbájdžán je země ležící na jižní straně Kavkazu, v Eurasii.
Hranicemi Ázerbájdžánu tvoří Kaspické moře na východě, Gruzie a Rusko na severu, Írán na jihu a Arménie na jihozápadě a západě. Částí Nachičevanu sousedí Ázerbájdžán také s Tureckem na severozápadě.
Hlavní a zároveň největší město Ázerbájdžánu je historické město Baku, které má největší a nejlepší přístav v Kaspickém moři a je největším střediskem ropného průmyslu v zemi.
Mezi základní dominanty Ázerbájdžánu patří:
Ázerbájdžán má celkovou rozlohu asi 86,600 km2, což činí méně než 1% rozlohy Sovětského svazu, jehož byl po dlouhou dobu součástí. Mezi třemi Kavkazskými státy (Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie) je Ázerbájdžán největší.
Zvláštními správní pododděleními jsou:
Rozloha
Poznámka: údaje jsou uvedeny včetně exklávy Nachičevanská autonomní republika a regionu Náhorní Karabach.
Srovnání rozlohy:
Délka hranic
Pobřežní čára
Krajní body
Bulla, Çikil, Çilov, Gil, Glinyaniy, Nargin, Pirallahı, Qara Su, Qum, Səngi Muğan, Vulf, Zənbil,
V Ázerbájdžánu se nachází 1 250 řek, z nichž jen 21 má délku větší než 100 km. Horské oblasti (nadmořská výška - 1 000 až 2 500 m) jsou charakteristické velmi hustou říční sítí (0,4 až 0,5 km/km²), zatímco v rovinách je to výrazně méně (0,05 až 0,1 km/km²). Největší řeka Kavkazu Kura protéká republikou ze severozápadu na jihovýchod a ústí do Kaspického moře. Hlavní přítok Kury Araks teče podél jižní hranice Ázerbájdžánu. Většina řek patří do povodí Kury, jen řeky na severovýchodě (Samur) a v pohoří Talyš (Bolgarčaj) ústí přímo do Kaspického moře. Z jihovýchodních svahů Velkého Kavkazu stékají řeky Belokančaj, Muchachčaj, Talačaj, Kurmuchčaj aj. K severovýchodu od rozvodí tečou Samur, Kudialčaj aj. Z jihovýchodní části Malého Kavkazu stékají pravé přítoky Kury (Šamchorčaj, Agstafa, Gjandžačaj, Terter) a levý přítok Araksu Akera. Na většině řek jsou nejvyšší vodní stavy v létě (duben až září), jen v Talyši v zimě (říjen až březen). V rovinách se řeky využívají na zavlažování. Na Kure byla vybudována velká Mingečaurská hydroelektrárna a vodní nádrž (rozloha 605 km² a objem 16 km³), ze které jsou rozvedeny zavodňovací kanály (Hornokarabašský a Hornoširvanský). Pod přehradou je na Kure rozvinuta místní lodní doprava.
V republice je 250 jezer většinou nevýznamných. Největší jezera jsou Gadžikabul (15,5 km²) a Bejukšor (10,3 km²). Jezera vznikla přehrazením dolin popř. jsou ledovcového původu a nachází se v horách Velkého a Malého Kavkazu. Největší z nich je Velký Alagjol (rozloha 5 km², hloubka 8 m) na Karabašské sopečné plošině. Na severovýchodním svahu hřbetu Murovdag se rozkládá skupina překrásných jezer, vzniklých sesuvy. Mezi nimi je jedno z nejkrásnějších jezer Kavkazu Modré jezero. Mnoho jezer je také v Kuro-arakské nížině.
Ropa, zemní plyn, železná ruda, neželezné kovy, oxid hlinitý, zlato a podzemní voda.
Země je spoluzakladatelem GUAM (Organizace pro demokratický a ekonomický rozvoj) a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Od září 1993 je členem SNS (Společenství nezávislých států), má stálé mise v Evropské unii, hostí zvláštní vyslance Evropské komise a je člen OSN (Organizace spojených národů), OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), RE (Rady Evropy) a partner NATO pro mírový program (PfP).
Ázerbájdžán se dělí na:
Prezident Ázerbájdžánu jmenuje guvernéry rajónů a měst, zatímco vláda Nachičevanu, je vybrána a odsouhlasena parlamentem Nachičevanské autonomní republiky.
Oblast Náhorního Karabachu je pod Arménskou správou, zastupitelé měst jako je např. Chankendi nebo Šuša působí v emigraci.
Města jsou v českém a ázerbájdžánském jazyce, řazeny dle ázerbájdžánské abecedy
7 rajónů a město (şəhər) Nachičevanu jsou číslovány a řazeny odděleně.
99.7 % Ázerbájdžánců mluví ázerbájdžánsky - na severu země se mluví převážně rusky. Ruština je tedy druhým úředním jazykem této země.
Většina Ázerbájdžánců se hlásí k šíitské větvi Islámu.
Ázerbájdžánská kuchyně je ovlivněna tureckou a částečně i ruskou a arabskou kuchyní.
Ázerbájdžán je odedávna proslulý svou národní kuchyní. Hojnost ovoce, zeleniny, aromatických bylin a koření inspirovala ázerbájdžánské mistry kuchaře, kteří vytvořili velké množství nejrůznějších národních jídel. I ti nejzkušenější gurmáni, přijíždějící do Ázerbájdžánu ze všech konců světa, jsou nadšeni rafinovaností chutí a jemným aromatem těchto pokrmů. Ne náhodou je Ázerbájdžán krajem lidí, dožívajících se vysokého stáří. Vědci vysvětlují tento jev v prvé řadě příznivým klimatem, dále způsobem života a v neposlední řadě zdravou a pravidelnou stravou. Ázerbájdžánci jsou velice hrdi na svou kuchyni.
Nejznámějšími pokrmy z Ázerbájdžánské kuchyně, které jsou ceněny na celém světě jsou plov (pilaf), šašlik, kebab, dolma a sladké dezerty jako pachlava a šakerbura. Na banketech a slavnostech se polévky obvykle nepodávají. Na stole musí být zelené natě nejrůznějších bylin (máta, kopr, petržel, koriandr, mladé cibulky), rajčata a okurky, v zimě ve slaném nálevu nebo marinované okurky, zelená rajčata, plněné papriky nebo nakládaný česnek.
Je národním jídlem a jedním z nejpopulárnějších pokrmů v Ázerbájdžánu je chuťově vytříbený a na pohled lákavý. Připravuje se z rýže s nejrůznějšími masovými, rybími, ovocnými a dalšími obměnami, podle nichž je také plof pojmenován - plof tojug (s kuřecím masem), plof širin (se sladkým sušeným ovocem) atd. Je známo na čtyřicet receptů přípravy tohoto pokrmu.
Zvlášť je nutné zmínit se o šašlicích: šašlik-basturma, šašlik z jesetera, tava-kabáb a nejpopulárnější šašlik, který nikde nesmí chybět lulja-kabáb, který se připravuje z mletého skopového masa, k němuž se přidává tuk z kurďuku (tuk ze zadní části, zvl. u ocasu některých druhů ovcí). Ve městě se na každém rohu prodává döner kebab - dělá se z jehněčího, kuřecího nebo hovězího masa.
Jelikož Ázerbájdžán leží vedle Kaspického moře mnoho pokrmů se připravuje z ryb. Nejrozšířenější z nich je šašlik z jesetera, kutum po ázerbájdžánsku, nadívané ryby, plof balyg, plof s jeseterem atd. K rybám neodmyslitelně patří studená omáčka z granátových jablek naršarab.
Ceněným a oblíbeným jídlem je dolma. Masovou nebo zeleninovou směsí se plní nejoblíbenější vinné listy, dále zelné listy, lilek-baklažán, papriky, rajčata a v podstatě veškerá zelenina i ovoce, které se dá naplnit.
Často se po obědě (zéjmena po plofu, nebo lulja-kabábu) podává ayran, a to proto, že tento nápoj je připravený z bílého jogurtu, vody a někdy i bylin a napomáhá lepšímu trávení jídla. Oběd vždy končí nejoblíběnějším ázerbájdžánským nápojem ovocným šerbetem a nikdy nemůže nakonec chybět aromatický černý čaj nebo čaj z máty. Ten je symbolem vřelé pohostinnosti v Ázerbájdžánu. Vaří se v samovaru. K němu se podává zavařenina z kdoulí, fíků, melounové kůry, meruněk, třešní, višní, malin, jahod, sliv, dřínových bobulí, ostružin, vinných hroznů nebo plátků z růží.
... roku 1823 byla v Baku postavena první továrna na světě na výrobu parafínu
... na začátku 20. století dával Apšeronský poloostrov polovinu celosvětové produkce ropy
... ázerbájdžánský kaviár nebo koňak jsou lahůdky vyhledávané na celém světě
... mistr světa v šachu Garri Kasparov se narodil v hlavním městě Baku
... v Ázerbájdžánu žije asi 8 000 000 ázerbájdžánců, ale na celém světě jich žije odhadem 20 - 50 miliónů, nejvíce v Íránu cca 12-20 000 000
| Ázerbájdžánská republika Azərbaycan Respublikası |
||
|---|---|---|
| Hymna: Azərbaycan marşı | ||
| Motto: Odlar Yurdu (Země věčného ohně) |
||
| geografie | ||
| Hlavní město: | Baku | |
| Rozloha: | 86 600 km² (111. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy |
|
| Nejvyšší bod: | Bazardüzü dağı (4 485 m n. m.) | |
| Časové pásmo: | +4 | |
| obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 8 621 000 (91. na světě, 2008) | |
| Hustota zalidnění: | 97 ob. / km² (100. na světě) | |
| HDI: | ▲ 0.746 (střední) (2007) | |
| Jazyk: | ázerbájdžánština, ruština | |
| Národnostní složení: | Ázerbájdžánci 81 %, Rusové 15 %, Arméni 2 %, ostatní 2 % | |
| Náboženství: | islám přes 90 % (šíité 75–85 %, sunnité 15-25 %), pravoslaví 4 %, arménské křesťanství 2 %, ostatní 4 % | |
| státní útvar | ||
| Státní zřízení: | republika | |
| Vznik: | 30. srpna 1991 (nezávislost na SSSR) | |
| Prezident: | Ilham Alijev | |
| Předseda vlády: | Artur Rasizada | |
| Měna: | manat (100 gepiků) (AZN) | |
| HDP/obyv. (PPP): | 6 476 USD (96. na světě, 2006) | |
| mezinárodní identifikace | ||
| ISO 3166-1: | 031 AZE AZ | |
| MPZ: | AZ | |
| Telefonní předvolba: | +994 | |
| Národní TLD: | .az | |
pripravuji: Černá Hora, Řecko, Tunisko, Letenky, Moldavsko, Rusko.